Zdravím vás přátelé! Ano, je to tak, ten samotný oltář našeho života jsme my. Každý z nás neseme svůj život uvnitř sebe. To, kdo jsme. To, kdo jsme byli a kdo budeme, to vše je propojené nejen ta minulost, ale i ta hodně moc hluboká minulost určuje naprosto naší cestu. To, co jsme vytvořili, co vytváříme a tím, co budeme vytvářet.

Cesta života každého z nás je naprosto jedinečná a přesto máme my všichni mnoho společného a to je, že zde na této Zemi spolu současně žijeme a potkáváme se ve svých příbězích a jeden na druhého působíme.

Je zde také ještě jedna důležitá a stejná cesta a to je náš vlastní osud, tedy cesta samotného života.

Pokud opravdu mám zájem o svůj vývoj sebe samotného, a to ne pouze na povrchu, ale opravdu o samotnou hlubinu poznání v té nejhlubší podobě, co to jen jde. Měli bychom co nejhlouběji pokleknout před svým vlastním životem v té největší pokoře a pokořit i sebe samotného ve všech myšlenkách a stavech a také v tom samotném poznání, jak se chovám k sobě samotnému a k druhým.

Skutečně hluboce vyslyšet sám sebe i v těch nedobrých myšlenkách a rozhodnutích, je třeba být zcela v tomto ukáznění a neskutečně prozíraví, víc než naše samotná mysl, neboť vše, co jste stvořili ve svém životě či v hluboké minulosti, či v současnosti, je naprosto náš výtvor, naše vzorce chování a zde se nic neomlouvá a rozhodně se neutěšovat a obhajovat. Cítím zde, aby mohlo dojít k narovnání sebe samotného, není zde potřeba žádné lítosti.

Je pravda že chybovat můžeme z neznalosti, ale rozhodně se nelitovat, protože okamžitě si na to zvyknete a budete to dělat i v jiných životních událostech či v myšlenkách, které se také formují do samotného života a mají na něj velký vliv.

Je důležitá absolutní vnitřní sebekázeň s naprostou pozorností. A to platí pro nás všechny, i pro mě.

Nikdy práce na sobě neutichá.

Neomlouvejte si stále svůj život, ale jestli chcete, aby byl lepší, je třeba na tom samotném živote zcela jasně a intenzivně pracovat a ne se utápět v neznalosti a také lenosti.

Umějme před sebou samotným pokleknout v té nejvyšší ryzosti a naprosto absolutně, objektivně obhájit své skutky, činy a myšlenky zcela pokorně. Jen se na ně dívat a nechat je působit, nikdo nejsme dokonalý, o tom já tady nemluvím. Ale je třeba umět dobře vyjít se sebou samotným a tedy umět zcela stát za svou cestou a naprosto sám sebe prostoupit a zcela se nazřít.

Jen tak může docházet k těm dobrým myšlenkám a samotnému životu.

Je třeba, aby vám bylo se sebou samotným dobře a uměli se svou cestou života dobře hospodařit.

Ta cesta pak plodí dobré a zralé ovoce plné pochopení a moudrosti, ale taky zcela jasné sebekázně, a ta cesta je pak prospěšná pro všechny.

Je fakt, že dneska málokdo poklekne před svým oltářem vlastního života a zpovídá se co nejhlouběji a co v nejvyšší pravdě sám před sebou a je to škoda, protože by nám všem bylo lépe.

Vím, je to sakra dřina, která přináší velkou hořkost nás samých, protože je to někdy prostě krutý, co je v nás a jak chápeme svůj život a ostatních, jak se chováme v těch nejtajnějších myšlenkách, co si o sobě a druhých myslíme, jak ten život vedeme, kdo vlastně jsme.

Přátelé, tohle je hluboká duševní, psychická detoxikace nás samých a trvá sakra dlouho, než můžete říci, že máte alespoň kousek hotovo.

Umějme se co nejhlouběji sami se sebou konfrontovat v té nejvyšší zodpovědnosti ke svému vlastnímu životu a k ostatním, to cítím, že je fakt férové.

Protože jeden druhého potkáváme a náš samotný život má hodně skryté dílo před námi samými a věřte, že teď význam nemusíte zcela chápat, ale věřte, že přijde zcela jasný čas, kdy ten význam nabude své moci a vstoupí do vašeho života, abyste pocítili a porozuměli, to kolo života má přichystané mnohé zkoušky a hodně záleží na nás samotných, jak moc jim porozumíme a nakolik obstojím sám před sebou, tedy před svým vlastním životem.

Tak to je pro nás všechny, mějte se a co nejvíce pečujme o naší cestu, ať před sebou můžeme obstát.

Vy jste ten život.

Tom