Život, je zázrak zázraků, a tak v něm kráčejme svobodou srdce.
Když se ráno tiše sny rozplynou, procitáte opět do cesty tělesné.
Někdo sní více, někdo méně, a nebo vůbec, ale co je důležité, že opět dostáváme šanci, otevřít oči a pozvednout tělo.
V přírodě se tma proměňuje ve světlo, a vše se probouzí.
Slunce nás pozdraví, a vše na zemi se probudí, a pro nás začíná další poznání a cesta.

Co je moc důležité, svobodně vkročit do této milostivé cesty, a přijímat tento dar probuzení, neboť cesta tělesná, má tady dále své poslání a úkol.
V cestě hmotné inkarnace se nám otevírají možnosti prožívání, a protože už jste v této cestě, má svou jasnou vývojovou cestu, která má samozřejmě mnoho podob.
Je naprosto zbytečné se nechat svázat ostnatým drátem hmoty, a upadat do nenaplnění .
Ba naopak, cesta vede k odčiňování a posunování ve vývoji dál, a tak nás někdy ostnatý drát hmoty vede právě k porozumění, abychom se posunuli dál, a tak záleží, jak dlouho chcete bolest prožívat, a jaká frekvence Vám k tomu stačí, aby bylo pochopeno, že toto již žít nemusíte, a je se třeba posunout vývojově dál.
Je, ale také pravda, že mnoho duší ještě nedospělo vůbec k základním principům poznání, a tak se toulají, nánosy jsou již takové, že se projevují velice silně v pozemském životě, a je třeba je odčinit určitým chováním a nastavením, aby mohlo dojít, již třeba za života ke zlepšení, a nebo je to tak velké, že k tomu ani tento život nedojde.

V tomto případě je důležité, co nejvíce se otevírat lásce, a tím i Bohu, a tak dochází také k určitému odčiňování, a to Láskou, která je tak léčivá, protože Boží láska je milostí.
Pak také jde člověka přesně nasměrovat do tohoto odčinění, aby se začlo uvolňovat. Víte vše má opravdu velkou hloubku, a naprosto každý lidský život je individualitou.

Tímto článkem říkám, že i těžkosti nás někam vedou, ale záleží jestli, stále přiléváte do cesty osudu přítomnou cestou bolest a bouříte se těmto odčiněním, které nechápete, a tím se stále ještě více prohlubují, a tak místo
růstu za světlem, se propadáte do stále větší tmy.
Na druhou stránku i s té největší tmy může, jisto jistě vyjít největší světlo.

Je také pravda, že nastavení dnešního světa, který člověk stvořil, vede hodně k toulání se v tělesné cestě, a ten krásný životní čas, co nám byl dán, se utrácí lehkomyslně, a přesto je tak vzácný, neboť to že každý z Nás tu je, má hluboký vývojový smysl. A tak tlak konzumního světa na životy nás všech, vytváří ještě hlubší propady právě pro ty, kteří třeba nezvládli základní principy vývoje, a vrací se tak stále do kola, a ještě více nabalují přítomnou cestou .
Takže nebojte vím, že když píši, nenech se svázat ostatnatým drátem v cestě života, jak je cesta pro mnohé duše náročná, a také i pro ty vyspělé, neboť tělesnost má jakési jiné zákonitosti, a tím jak nevyzrálé bytosti tvoří tento svět, ovlivňují tím přímo i nepřímo každého z Nás.

Co je však důležité, probudit se v srdci a tím začíná cesta poznání a vnímání.

Je to cesta ke svobodě a míru nejen nás samých, ale celého Světa.

Věř, že jsi tady správně a kráčíš přesně tam, kam potřebuješ, ale nezapomeň ve světě, který jsme stvořili, je mnoho nástrah.

Cesta je výjimečná, už to je blažení.

Poznej se, žij se, následuj se.

Tom