Když umíráme v tomto světě, tak zároveň se rodíme v tom druhém

Když umíráme v tomto světě, tak zároveň se rodíme v tom druhém. Necháváme zde pozemské tělo, které odevzdáme Matce Zemi. Když se rodíme na tento svět, tak zároveň jakoby umíráme v tom druhém. Jsou to jen přechody z nesmrtelného stavu do chvilkového pozemského, který však je poutí samotného poznání. Život je plný poznání a také zde zanecháváme stopy. Pozemské stopy jsou viditelné v našem rozměru, ale i stopy našich činů jsou viditelné a tak hluboké, že se dokáží nést celou věčností. Mohou přinést tolik dobra, ale i naopak. A tak nechť tyto lidské stopy, které tu zanecháváme, jsou naplněné nekonečnou láskou. Ať tyto stopy otevírají lidská srdce, neboť to jsou nejkrásnější stopy, které tu můžeme zanechat. Neboť budou povznášet jak nás samotné tak i ty, kteří budou nebo jsou na cestě. I když si můžeme nést velký náklad bolesti, máme velký dar se uzdravit srdcem a to mohou být i stopy každého lidského srdce. Tyto stopy jsou velkou inspirací pro nás všechny, neboť jsou jako nekonečný vesmír stop, které se neustále vylévají a slévají ke každému lidskému srdci.

Jsou to stopy lásky, které inspirují a naplňují naše životy. Jsou to stopy věčnosti, neboť stopy se vlévají jedna do druhé napříč životy, neboť ani čas je nemůže smazat. Jsou to stopy lásky a dobrých činů, které otevírají ostatní. Je to zázrak lidského srdce.

V rozjímání a na cestě života, smrti a lásky.

V lásce k Vám Tom

2019-02-15T13:27:16+00:00

Napsat komentář