Cesta je v nás a je třeba více vstoupit do porozumění a skutečného vnímání tohoto Mistra, a to v čisté podobě srdce, neboť náboženské obřady a učení na dlouhou dobu překryly pravou podstatu učení.

Je ještě mnoho nezodpovězeného, a proto cesta je uvnitř vás, zde roste přímé poznání, které právě učil Ježíš.

Co kladu náboženství tedy instituci za krásné, je to, že historicky nese určitý druh morálnosti pro lidi a ukazuje, že je zde duchovní cesta. Vzniklo i mnoho charity a skvělé práce duchovních individualit.

Cesta byla uměle vytvořena a mnohé se vyselektovalo a ztratilo, a to někdy zcela záměrně, ale i politicky a také šlo o to vytvořit masové náboženství, které pojme to individuální v nás. Vše se jen často opakuje a tím se vytrácí i skutečná podstata učení.

Je čas porozumět a také osvobodit se. A tím vnímám i samotné náboženské instituce a to tak, že povedou lidi k lásce a míru světa, sounáležitosti společnosti a důležité nepřehnané materiálnosti a dobré náladě společnosti a k dobrým a hodnotným myšlenkám a ušlechtilosti. Cestu Ježíše nechme vstupovat v přirozeném stavu, neboť toto učení už sama církev někde hodně dávno zanechala a z části ztratila.

Samo náboženství tohoto charakteru se nachází na lámání času, neboť Ježíš nám ukazoval cestu k nám dovnitř skrze srdce a to, že není třeba institucí a dalšího schématicky daného, ale že ta cesta kvete v každém z nás. Věděl, že je náročná a že na nás čeká mnoho nástrah, že projde a dojde ten, který jasně naslouchá, že porozumí ve svém srdci.

Tak to prostě bývá a toto stále platí i dnes, stejně jako v minulosti. Táhneme minulé otěže a necháváme je i v současnosti. Změna společnosti je v nás. Potřebujeme se poučit ze starých chyb a již je nedělat.

Tom