Jen jeden jediný a hluboký dotek mého srdce byl způsoben tvou září a ta zář je láskou a ta láska mnou navždy protéká. Jeden jediný pohled tam, kde není žádného fyzického předmětu, tam kde je hudba nebes, tam kde vyvěrá věčný pramen lásky a života mnou navždy protéká. Odhrnut byl závoj pro pohled, který ve mě navždy dýchá. Rozsvítil jsi pohled mého ducha a tak věčnost viděl jsem duchem svým. Navždy ve mě bude tento duch vyvěrat.

A tak jediný pohled do věčného mě změnil, je to rozhrnutí nebes příčinou nejvyšší. A tak můj život je již naplněn z tohoto stavu. Lásko, hřející a svítící, jsem poutník, který ještě dostal z jednoho pohledu do věčnosti další vhledy, neboť tento stav lásky má hluboké větvení, a tak v mém životě se stalo to podstatné, to hluboké, které vyvěrá v komnatách srdce. Můj život je tekoucí řeka, jsem poutník, který se sklání v hluboké úctě k tomuto daru poznání.

Z tohoto bodu žiji a nepřestávám dýchat v lásce. Je natolik živá v mém životě. Vše je již tak a já kráčím v pouti těla, kde čas je přítelem a dává mi vše, co potřebuji. Až tělo mé dojde, jen udělám krok a půjdu navazujícím krokem ducha.

V hloubce života Tom