Zrozením se jakoby s tebou živote spoutávám, ale zároveň tě i opouštím každý den. Člověk dostane smysly těla a vydává se na jednu velkou pouť samotného pozemského života. Tělem získáváme určitou závislost na hmotě, ale je to jen tím, že smysly pracují u někoho více než cesta duše, která se slévá ze srdcem. Měl jsem to pokorné a hluboké štěstí se probudit a rozpomenout se velice brzo. To rozpomenutí byla milost, která se stala probuzením a naprostým rozpomenutím v čistém zření duše a ducha. Každý den ztrácím kus své tělesné tváře a těla, ale to je zcela v pořádku, protože je to jen na chvilku, neboť je to přirozené a je v tom velké štěstí a tak dokážu dát svému životu volnost, neboť jsem více duchem než tělem. Zároveň jsem zde teď na cestě pozemské a tak toto rozpomenutí předávám svou poutí a zároveň jednou přijde mé s bohem pozemské na této cestě . S bohem jsou křídla ducha, do kterých se plně odevzdávám již v této cestě a to mě také činí tak svobodně šťastným. Neboť není potřeba na tomto lpět, ale co je důležité, aby ta pozemská cesta byla tvořena srdcem ducha, který lásku vylévá po celé životní pouti, ať jsou podmínky jakékoliv.

Živote děkuji ti za Život.

Živote pozemský zároveň tě ve svém srdci hluboce přijímám a zároveň tě hluboce pouštím. Jsme všichni v pouti jménem Život. A tak nechť láska propojuje každou lidskou bytost . To je mé přání.

Tom