I takto mě někdo přezdívá a je tomu tak. Od malička jsem chtěl být zahradníkem a pečovatelem o květiny. Od mala se prostě hrabu v matce zemi, ale také se během mé cesty zcela znovu dootevírala cesta poznání srdce a duchovních plání.

Od mala mi říkali sluníčko, i když postupem času byl vývoj náročnější, neboť jsem cestu vnímal hladinou srdce, a tak jsem si trošku během své cesty natloukl. Ale to jsou zase ty světské zkušenosti, protože i když dokážete přenést vědomou duši do další etapy a přesně víte, kde jste skončil a kde máte začít, tak na tělesné úrovni se to odžívá zase trochu jinak.
Všechno jsou ale skvělé zkušenosti a za nic bych je nevyměnil. Můžu však říci, že přesně vím, kde jsem, kdo jsem a kam směřuji.

Zahradníkem květin jsem od mala, zahradníkem lidských duší jsem se stal postupně. Je ale zcela fascinující, když vědomá duše jde, a to křehké tělo, které dostává, vede ke svému naplnění, a to jasně a zřetelně. I kdyby podmínky měly být náročnější, tak duše ví, že to musí zvládnout, že tento čas v tomto příběhu je čas určitý a že je třeba naplnit příběh, než tento čas vyprší.

Mohu hluboce děkovat za velké milosti, že jsem mohl dosáhnout tohoto stavu poznání a přestupovat břehy zcela vědomě.

I když přestup do těla otřásl s vědomou fází, velice rychle se narovnala a šel jsem tím, co vyzařuje má duše, a bytostně jsem cítil a věděl, že jiná cesta nevede než tudy. Přesně jsem věděl už jako dítě, kde chci být, čím chci být a také se stále zachovala duchovní vědomá složka, která mě samovolně uváděla do těchto stavů postupně.

Věděl jsem vnitřně, že v Čechách jsem poprvé. Víra v duchovní život byla ve mně silná, jen sem ji tělesně plně neuchopil. Prostě roviny a propojení pro tuto cestu byly plně zachovány, jen bylo třeba je nechat plně vystoupat na povrch a nenechat se zviklat současnými podmínkami, které mě naplňovaly zkušenostmi.

Přátelé, je tak krásné a nádherně mystické žít podstatu a jít i v tom těle přesně tam, kam máte jít. Došel jsem k němu, jsem nejen zahradníkem květin, ale i zahradníkem lidských duší.

Jsem šťastný již z tohoto místa, vyzařuji hlubokou vděčnost za samotné poznání a že jsem to dal a zvládnul.

Miluji příběhy nás všech, neboť jsme na cestě a jsme bytosti, které oblékají na velké zkušenosti další oblek.

Věřte, že je velký dar se poznat. Vím to také proto, že mnoho převleků si vědomě pamatuji, a protože se přesouvám do dalších cest spojen s linkou, kde mám dál pokračovat. Je výjimečně krásné to vědět, že každý život a každá cesta je výjimečným darem.

Otevřete se poznání a cestě lásky, naplňte příběh, i když je to někdy náročné. Jsme více duchovní bytostí než tělem, jsme tady na zkušenou, a právě pro to naplnění.

Co mě čeká dále, to nechávám na té velké blahodárné vůli.

Přeji Vám krásnou a šťastnou cestu životem.

Poznejte se,

Váš zahradník lidských duší

Tomáš

Nejnovější příspěvky

  • Spontánní povídání s Tomem

    Zaposlouchejte se rozhovoru, kde se dozvíte o putování na Velikonoční […]

  • Zdravice 2024

    Mnoho radosti.

  • Sviťme světlem

    Sounáležitost společnosti. Individuální práce je v každém z nás. Je […]