Tak to je naše tělo, které dostáváme pro naši cestu.

Je to úžasný oblek, který má své smysly a skrze tyto smysly cítíme, vnímáme a žijeme.

Je to oblek dokonalý, který má svou jasnou platnost a dokáže dobře sloužit k samotnému a trvalému vývoji, který je přesahující.

Je, ale také pravda, že v tomto obleku je ukryt určitý čas, který nám byl darován pro poznání.

V tomto obleku je ukrytý zázrak času a možností.

Jsme na takovém výletě, který nám dává možnost vyrůst jinou cestou.

Totiž tělesné bytí je na jiných frekvencích a my, když tento oblek oblékneme, bereme na sebe i velké zkušenosti a prožitky.

Skrze tuto cestu se dá velice růst, ale samozřejmě také se i ztratit, vytvořit bludné cesty, ale v tom je právě ta specifická možnost prožitku, neboť v hmotě jaksi události a věci fungují jinak, než v jiných pláních našeho bytí, a tak vývoj je zde takový náročnější, neboť tělo projevuje různé přechody od malého dítěte po větší dítě, puberta, dospívání dospělost a stárnutí.

Tento oblek jasně mění frekvence proměny až do finální fáze, pokud je tak v cestě dovoleno až do starnutí a opotřebení.

My se během života vyrovnáváme s touto tělesnou schránkou, která je nám darem a důležitým poznáním na cestě k Bohu.

Samozřejmě ten, kdo se pohybuje více v tělesných rovinách, tedy v základním reinkarnčním procesu může ještě více a hutněji vnímat cestu života.

Za mě ? Tělo beru, jako velký dar, ale zároveň si zcela uvědomuji jeho jasnou smrtelnost.

Vím, že mi dává možnost určitého růstu a cesty, a také vím zcela vědomě, že těchto obleků jsem měl hodně, a tak se zas, až tak neztotožnuji s tímto tělem.

Vím, že jsem na cestě, že ten oblek je můj kolega v cestě, že s ním hospodařím, že skrze něj přicházím k určitému poznání, neboť skrze tělo jaksi hmatatelněji vnímáme různé procesy.

Jsem již v cestě více duchem než tělem, a tak netrpím myšlenkami, odložením tohoto obleku, neboť vím, že až přijde ten důležitý den, odejde jen malinkatá částka mě, a tak moc málo cítím, že jsme spojeni jen na chvilku, že je to můj kočár, který táhne mé duše/duch zcela vědomě, a tak ze srandy se ani necítím, být jménem pro tuto cestu.

Jsem duchem.

Je třeba říci, že tělo je skvěly biochemický nástroj, který má také svou hlavu a existenci, a tak někdy lidem /duším trvá mnoho životů, než se v těchto oblecích naučí chodit, aby je vedl oblek po cestě, kam má, jak má.

To znamená, zcela vědomě duší tento oblek směrovat přesně, kam mám dojít. Je to takové vozítko, které jde z vyšších úrovní právě směrovat k vývoji, proč tady každý z nás je.

Tyto duševní stavy a procesy jsou pro mnohé náročné sladit, a tak tělo má taky svou hlavu a duše pak někdy nezvládá plné a stabilní vedení a tím právě, taky vznikají bouře.

Skrze tělo dostáváme velice důležitou šanci se za plného života otevřít co nejhlouběji Bohu a víte sami, jak pro mnohé lidi na celém světě je tato cesta náročná, protože jsou překryti mnoha zkouškami a zatouláním.

Vnímají spíše chápáním tělesného obleku, a tak pro ně cesta poznání k Bohu je neexistující. Je zde mnoho faktorů jak tomu je, ale nebudu je zde popisovat všechny.

Závěrem vnímejte svou pouť, jako velký dar, který vám dává možnost poznání a rozkvést v Bohu.

Nedávejte si limit, jak dlouho tady chcete být atd. Prostě nechte to plynout a vše se poskládá.

Žijte, vnímejte a nechte promlouvat vaše bytí skrze tělo.

Milujte a rozkvétejte v lásce.

Miluji Vás

Tom