Přátelé, moc vás zdravím a posílám tolik duchovní krásy a rozmanitosti do vašich cest a životů, aby se vaše cesta co nejvíce otevřela k nekonečné pravdě a váš život se tak stával nekonečným štěstím, že nejen ve vás pokvete překrásný čas života, který se bude naplňovat, ale ten krásný čas a to krásné štěstí pokvete všude kolem vás a vy budete přetékat tím štěstím, že se bude moci vylévat i do prostoru kolem vás.

Ten konečný proud našich dní zde na Zemi se posléze proměňuje v další poznání a cestu.

Duchovní svět a nekonečnost, tedy pravda sama, která vyvěrá ze své samotné podstaty a vyvěrá tak z pravdy do pravdy, je to nekonečná Absolutní krása, která je naprosto  neuchopitelná, ale je Vítězná a oddat se tomuto poznání je dar, který přináší jasnost dní a otevření opravdového života.

Zde je vše tajemné, plné naprosto unikátních zákonitostí a lásky, že zde se může jen duch koupat a vstupovat do těchto zákoutí, které jsou tím samotným tajemným stavem veškerého bytí.

Jsou to naprosto výjimečné okamžiky a dopřává se jim opravdu těm, kteří již mají na cestě mnoho vykonáno, či určité zásluhy, či vysoké vůle nebes, bez nichž to nejde.

A to zde nemluvím o spatření celého obrazu stvoření, či pronikání do zákonitostí, tedy v absolutní pravdě.

Nikdo na Zemi nespatří celý tento obraz, neboť to není možné.

Je to možné až ve vysokých stavech milostí a oddanosti a zde se otevírají určitá tajemství, do kterých je vám dovoleno nahlédnout, kde můžete vidět, co tvoří absolutní pravda, co si myslí v samém jádru, dýcháte tyto pravdy, ale věřte, že né zcela vše a ani to není možné. A za druhé nemusím vědět vše a nemyslím, že je to potřeba. To jsou hluboké útroby Absolutna, kde jsou nekonečná ochranná pásma tvoření a pravda pravdy, jádro naprosto všeho, co kdy bylo a bude, toho se jen dotknout je nemožné, stačí naprosto miniaturní záchvěvy tohoto zakusit a vystačí vám to na mnoho životů a cest ve Vesmíru a za ním atd. Totiž to už jsou takové stavy, které mění konzistenci samotné duše a ducha.

Je zde mnoho věštců v celém světě a rádců a myslí si, že vidí obraz světa, či životy jiných, ale to nejsou ani zrnka písku.

Vědci, kteří stále něco odhalují, že se stále k něčemu přibližují, ale nikdy se nepřiblíží k celému obrazu stvoření, neboť to musí zůstat naprosto netknuté a je nedotknutelné a vylévá se samo do sebe, v té největší možné čistotě a pravdě. Ale neberte rovnici pravdy našeho pozemského světa, neboť zde máme definici, co je pravda a co je lež, je to měřítko, čemu říkáme pravda, ta věčná pravda se ani pravdou nedá pojmenovat.

Přátelé, vydejte se co nejčistěji uvnitř sebe k té velké čistotě, která se vylévá sama do sebe, do samotného bytí života. Opusťte veškeré vzorce, vaše jistoty i nejistoty, osvoboďte se sami od sebe, od všech vnějších pravd a vstupte do té jediné a zde možná uzříte jednu malinkou část tvoření.

V laskavosti a kráse života Tom