Pokud člověku pomůže informace, když ho bolí např. hlava, že je z planety Mars, že kvůli tomu má bolesti a pomůže mu to, je to dobré, protože placebo má ten samý efekt uzdravení či čehokoliv, jde o hloubku víry, ale u skutečné duchovní cesty jde o něco mnohem hlubšího a to očišťování srdce, milostech boží a také ne vždy zde informace, či placebo efekt pomáhá, neboť je zde mnoho skutečných zákonitostí, našich cest a tím i odčinění a tak se cesta, zrovna nemusí vyvíjet, jak mi chceme, ale každopádně si můžeme být jisti, že nás ale vede ke skutečnému vyléčení, i když někdy cestami, které nejsou jaksi slučitelné s našim vnímáním, ale co je to to vnímání? Není to jen určitý stav, co si myslím, že mám prožívat. Duchovní cesta má hlubší záběr, jde skutečně o narovnání cest těla, duše až po nejvyšší stavy ducha.

Jít cestou skutečně duchovní znamená stát se rytířem, co dokáže zvítězit nad sebou samotným. Zde jde o hluboké stavy cesty života a vnímání této cesty, jde o hluboké vnímání až nadpřirozeně cesty duše a ducha. Je třeba se stát životem srdce, je třeba se stát králem či královnou emocí a pocitů a vystoupat nad ně, neboť ono to jsou jen cesty těla. V cestě duchovní je potřeba vnímat celý rozsah této cesty a nezůstávat na povrchu kůže, ale je třeba jít do svalů, tepen, žil vlásečnic, orgánů a přestoupit přes všechny bludy a iluze, tak také iluze astrální, veškeré nástrahy myšlenek, astrálních emocí a těla, tak také velkých zkoušek duše, kdy si prochází jak cestou světla, tak také stínu a temnoty. Je třeba skutečně překročit vše ve všech aspektech, směrech, životech, časech a nečasech. Je třeba odevzdat srdce a projít smrtí, aby se srdce mohlo znovu narodit.

Je třeba udělat mnohé a v tom je právě pravost duchovní cesty, je to velká a široká cesta, ale také zároveň velice strmá a úzká a vede po hranách skal, že spadnout je tak jednoduché, je třeba se právě přidržovat čisté lásky, když kráčíme po cestě strmé. Je třeba svítit srdcem samy na sebe, abychom ve světle rozeznali svou vlastní tmu.
Cesta duchovní je tak krásná a vydává se na ni mnoho lidí, je ale pravdou, že než se na skutečnou cestu duchovní vydají, jsou ještě dlouho na mnohých rozcestí. Cesta duchovní je tak zvláštní a mluvím o ni ze své zkušenosti, je tak blaženě nádherná, ale tak pravdivá a také bolestivá a to je zcela v pořádku. Je tak sladká, že nic sladšího není, ale je také tak tvrdá, že nic tvrdšího není, jde o to stát se skutečnou bytostí světla a tak je to tedy správně. Miluji tuto cestu a jsem tak šťastný, že jde semnou a věřte je v každém z vás.
Tom