Tomu tak, skutečně je.
Bavíme se, tolikrát o smrti a ono tomu v určité fázi tak je.
Spíše jsme, ale mezi životem a životem.
Jsou to neustálé dveře proměn.
Smrt více méně se nachází v tom obleku, který jsme na svou cestu pozvali ke spolupráci.
Toto tělo je plné prožívání a má nastavené své existenční principy, tak skutečně k určité smrti dochází, neboť tělo po celou cestu má jakousi svou existenční frekvenci.
Řídící jednotka mozek, udává tempo tomuto tělu v impulsech, a tím je oblek uveden do pohybu mnoha dalšími akcemi, které jsou k životu potřebné.
Tento oblek má jakousi svou hlavu, a to hardware, software a tím vlastně vnímá určitou svou existenci.
Jsme mnohaúrovňová bytost, která je složena z mnoha pásem vnímání.
Tím, že tělo má určitý okruh života, aby vše do sebe zapadlo a má jakousi samotnou jednotku existenci, tak si ji právě právem užívá a to i když je vše neviditelnými nitkami propojené s duší a duchem.
Má své určité vidění také.
Tělesný oblek si také žije svůj příběh, má smysly a paměť, spoutává se s cestou, neboť je taky složeno přesně z těch částeček reality.
Skrze tělo vnímáme další rozměr našich životů v mnoha podobách.
Tělo nám dává zas prožít určitý projev, zkušenost a zároveň duše skrze tělo má šanci poznávat mnohé.
Je, ale také pravda, že v této cestě obleků jsme už v cyklech zašli, do jakéhosi točení těl, vlastně jsme vytvořili nebezpečné hry, a tak se opět naše cesty prodloužili a nepochopili jsme plně vývoj člověka tělesného, k čemu oblek skutečně slouží.
Takže věřím, že mnozí už to vědí.
Takže přátelé jsme stále mezi životem a životem.
Tom